neděle 17. září 2017

Únos do Londýna


Když si teď zpětně vybavím, jaký kolem toho bylo haló, říkám si, že jsem mohla být trochu intuitivnější a tušit nějakou Koňárnu*.

*Koňárna = něco nečekaného, spontánního, často šíleného a adrenalinového, co Konyho napadne – ideálně také v naprosto nejnevhodnější chvíli nebo situaci. Tyto myšlenkové pochody jsou také někdy doprovázeny protočením očí v sloup z mé strany nebo komentářem „Kdy ty vyrosteš?“ od Konyho taťky. 
Příklady z praxe: 
• (posledně na letišti): „Když teď nastoupíme do vedlejšího letadla, nikdo si nás nevšimne!“ 
• (2h ráno, koukám jednim okem): „Mohli bychom sednout do auta a vyšlápnout si na Radobýl.“ nebo jeho oblíbené: 
• (krosnu na zádech/šlapeme do kopce/nebo prostě kdykoliv kdy si vzpomene): „Poběžíme?“ 

No a jak že to vlastně bylo s tím Londýnem? Je pondělí 11.9., přišel email s instrukcemi, co si mám zabalit na 3-denní výlet s Konym. Podle indicií čekám wellness nebo thajskou masáž (račte si prosím povšimnout jednotlivých položek v seznamu). Zrovna mi praskly rukávky a jsem teda ráda, že se nebudu muset potápět. Díky Kony, fakt se mi ulevilo.

Úterý 12.9., první zastávka – Aquacentrum v Pardubicích, kde jsme si za 2 hodiny v saunovém ráji pořídili pěkný varhánky a teď nás prý čeká ještě dlouhá cesta. Dostanu škrabošku na hlavu a cestou mi tam sází jednu nápovědu za druhou (které se později ukážou jako záměrně matoucí). Už se vidim, jak se škrábu na Praděd (vezmi si pohodlný boty), krmím zvířátka v zoo (uvidíš zvířátka) nebo se cpu ve vege restauraci (uvidíš zvířátka ale nebudeš je muset jíst – a v zoo bych jako musela? :D). Když je mi dokonce odepřena buchta ke svačině a zastavíme na jakémsi vytíženém parkovišti, je mi jasný, že se asi jdeme nacpat někam do Atria.

V tu chvíli samozřejmě vůbec nemám páru, že jsme právě zastavili na pardubickém letišti. Kony měl štěstí, že nikdo z okolních cestupujících se po dobu mého slepého plácání se po asfaltu do letištní haly nebavil o času odletu nebo pasové kontrole. V hale mi přistála v ruce obálka a to už jsem si ještě s hrůzou představovala nějaký skoky a volný pády. Po tom, co si mě ještě několikrát pro srandu zdokumentoval (po celý den se všichni na Instagramu bavili na můj účet, nemáte zač), jsem se konečně mohla podívat.

Asi mu i odpustím, že se mi den předem tajně hrabal v šuplíku a lovil pas. :D





No a co že se mi na Londýnu líbilo nejvíce? Čínská čtvrť, britskej přízvuk a to, že jsme potkali takových vegetariánů (a nabídky vege jídel) jako nikde jinde 💘

pondělí 26. června 2017

Itálie 2k17

Jednoho krásného dne se mezi mnoha akcemi na letenky objevila taky zpáteční na jih Itálie za 700 korun českých, kdo by to nebral, že? :) V Itálii jsem byla nesčetněkrát, ale v Čechách se v dubnu ne a ne oteplovat, studený fronty na každém rohu a prodlouženému víkendu s přítelem za takový kačky se zkrátka ne neříká. No k těm kačkám...vzhledem k tomu, že neposedíme chvíli na jednom místě, se nám nakonec výlet po Itálii krapet prodražil. Kromě Bari (naše cílová destinace při přistání) jsme se podívali ještě do Neapole a do Říma. 

neděle 18. června 2017


Ilča je ukázkový příklad toho, že ne všechny zaujaté názory "Pražandy" jsou pravdivé. Spíš bych jí přirovnala ke krásné, skromné a pracovité vesnické holce. :) 

V Praze jsem zatím neměla moc možností si zafotit a ač nám zrovna okolnosti ten den nehrály do karet (obě zkouškové v plném proudu, slunce žhnulo o sto šest a v parku nám vypustili bazének - no tragédie), vyklubalo se z toho pohodové a klidné focení, kdy jsme v okolí nenarazily ani na živáčka. Oproti minulému roku, kdy jsme realizovaly focení na Hlavním nádraží mezi bezdomovci bych řekla slušný posun. :D

Fotek vznikla spousta a tady jsou ty, které prošly výběrem. :) 

pondělí 22. srpna 2016

Kristýna Z


Kristýna, krásná dlouhovlasá blondýna se sportovní postavou, modrýma očima a porcelánovou pletí. Hotový ideál. Člověk ani nemá dobrý pocit z odvedené práce, protože u takového matroše to jde jedna báseň.

Protože je Týna plachý tvor, nakýblovala jsem si ji k sobě na zahradu a po chvíli osmělení se jsme podnikly i malý dobrodružný výlet na ulici před barák. :) Nikdo nepřišel k úhoně a dopadlo to takhle.

čtvrtek 17. března 2016

FEMME FATALE










V rámci focení jsem vždy ženy rozlišovala na dva základní typy - ty se sebou spokojené a ty nespokojené. Nikoho asi nepřekvapí, že těch nespokojených je drtivá většina a jen malé procento se spokojí s fotkou, která je absolutně neretušovaná nebo neskrývá nějaký ten nedostatek. Většinou jen slýchám, jak má Františka č.1 celulitidu, Františka č.2 velké boky nebo Františka č.3 velký nos. Bez výjimky jste pak jak všechny říkáte "nefotogenické, neumíte se tvářit nebo vypadáte z jedné strany blbe" (dobře, to poslední je můj případ) x)) O to víc jsem pak překvapená, když se setkám s někým, kdo tyhle věci neřeší. 

středa 9. března 2016

10 ÚSMĚVNÝCH FAKTŮ O TAIWANU A TAIWANCÍCH

Když se dozvíte, že jste dostali možnost strávit půl roku na druhém konci světa, v zemi, kterou polovina populace nezařadí na mapě ke správnému kontinentu, že vás čeká každodenní příval kulturních zážitků a nevšedních situací, začíná takové to klasické období zamilovanosti. Everything seems so perfect. Tenhle stav potrvá následujících pár týdnů, než se začnou objevovat první drobné "nedostatky", kterých jste do té doby nevšímali. Žádosti, pojištění, očkování, potvrzení, kontroly, letenky, ubytování, očkování, očkování a zase očkování. Když se tedy poperete s touhle počáteční krizí, začne to být vážné a je čas skoro vyrazit na cestu. Jenže...po třítýdenním zevlování v Thajsku a Kambodže, kde jste jako správní bagpackeři spali se šváby a cestovali vlakem třídou terezínský koncentrák, vám najednou připadá, že máte dost. Že jste vyřízení a nejraději byste sebou plácli na pláž a že se vám z teplíčka nechce do zimy (haha, v červnu na Taiwanu jsme ještě rádi vzpomínali na ten osvěžující únorový vánek). Takže, co může takového evropského turistu zarazit, když přijede na Taiwan?

1. Na skútrech jezdí všichni a všude. Po jednom, po dvou, po třech, nejlépe však celá rodina a psa přeci nemůžeme nechat doma, tak ho posadíme mezi nohy. Ono je to totiž v několikamilionové metropoli, kde každý jezdí na červenou, naprosto bezpečné - říkali. Pohyb není jejich silná stránka a parkovat se dá všude, takže na večeři do restaurace za rohem se jede jak jinak než na skútru. Nutno podotknout, že tento lifestyle je vysoce návykový a v kombinaci s dobrým jídlem (pro Čecha, co si snaží udržet svůj decentní pivní bochánek) dosti nebezpečné. 
  

2. Jakožto "bílý" jedinec jste v Asii hotová celebritka a každej si s vámi chce v metru dělat selfíčko. Jsou štěstím bez sebe, když s vámi pracují na školním projektu, ale když se jich na něco zeptáte nebo si přisednete ve školní lavici, budou se chtít pravděpodobně na místě vypařit. Pokud jim tedy nechcete způsobit psychickou újmu, komunikujte výhradně přes sociální sítě. Bezpečná forma.

neděle 22. listopadu 2015

TAIWAN 台灣 FORMOSA

Dalo by se říct, že Taiwan je taková malá a lepší Čínarozlohou asi o polovinu menší než Česká republika. Taiwan má všechno - moře a pláže s bílým i sopečným pískem, hory, metropole s několika miliony obyvatel, termální prameny, úžasnou architekturu, výborné jídlo a čaje za hubičku a lidé jsou tu milí a ve všem nápomocní (ale o tom možná později). :) Jestli někdy uvidíte výhodné letenky do Asie nebo se budete chystat třeba na Filipíny, udělejte si mezipřistání v Taipei, půjčte si auto a během 7-10 dnů můžete objet celý ostrov! Takže co vše se dá na Taiwanu vidět? (některé záběry jsou pouze z mobilu a fotky jsou ve snížené kvalitě, což mi, jak asi tušíte, úplně drásá nervy) x) 

Než začnete prohlížet, pusťte si k tomu písničku TADY! :) 

Národní park Taroko - třítisícové hory, které spojují visuté mosty a údolí, ve kterých se dá koupat v termálních pramenech. 

středa 30. září 2015

Ž.



Léto končí a s posledním pěkným počasím jsme vyrazily do města vyfotit několik záběrů v indiánském stylu. Ačkoliv jsem byla ze začátku bezradná s místem, kde budeme focení realizovat, nakonec se ukázalo, že si vystačíme jen s pár cetkami a doplňky a jednou zarostlou uličkou. Díky Žanet, že do toho šla se mnou a skládám jí poklonu za tu walk-of-shame cestu domu, kdy měla na čele vypálený dva proužky a obličej zmalovaný jak velikonoční vejce. :D

středa 4. prosince 2013

sobota 30. listopadu 2013

PODZIMNÍ EVA

Po dlouhé době jsem zasedla k blogu s tím, že ho musím konečně už něčím novým oprášit. Protože poslední dobou není na focení čas a když už, dostanu se k tomu jen v Hradci, rozhodla jsem se napsat pár slov o tom, jak se v tomhle královském městě fotí. Zákoutí je tu nespočet a člověk neví, kam dřív jít. :) S Evčou jsem fotila už podruhé, minulý rok jsme sladily focení do podzimních barev a takhle to dopadlo:

Únos do Londýna

Když si teď zpětně vybavím, jaký kolem toho bylo haló, říkám si, že jsem mohla být trochu intuitivnější a tušit nějakou Koňárnu*. *...

Prohledat tento blog